Morče domácí

Historie

Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Již dávno předtím, než dobyli Jižní Ameriku Španělé, chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové v oblasti dnešního Peru a Chile. Často se chovala také jako mazlíčci pro děti. Svědectvím této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již tehdy se vyskytovaly mnohé barevné rázy. Avšak výzkumy naznačují, že černá morčata byla (nejspíše z pověrčivosti) hned po narození usmrcována. V 15. století zmiňuje své první setkání s ochočenými morčaty u jihoamerických indiánů Kryštof kolunbus a v 16. století tato zvířata popsal v knize o přírodě této oblasti biolog Conrad Bessner.

Morčata byla dovezena do Evropy kolem 16.století a jako domácí mazlíčci se začala chovat na počátku 18. století, a to hlavně v Anglii. Zpočátku si je mohli dovolit jen bohatí lidé. V Anglii byly také v 19. století pořádány i první morčecí výstavy. Po druhé světové válce přišla vlna obliby morčat, která trvá dodnes.

V dnešní době existuje mnoho různých plemen morčat, lišících se barvou, délkou či strukturou srsti, barvou očí a cenou.

Chov morčat

Stejně jako při chovu jiných domácích mazlíčků je potřeba zajistit zvířeti vhodné podmínky a věnovat mu dostatek času. Morčata jsou zvířata společenská, zvláště samice je proto možné chovat ve skupině. Chovat dva nebo více samečků se většinou nedoporučuje, neboť se často kolem půl roku věku začínají prát, a to i když spolu žijí od narození. Ale přesto jsou případy, a není jich málo, kdy se samečci neperou.

Vhodné obydlí pro jedno morče je klec o ploše minimálně 80×50cm a výšce 35-40cm. Ta by měla být umístěna ve světlém nepřetopeném pokoji. Je třeba dbát na to, aby v pokoji nebyl průvan (na ten jsou morčata náchylná) a pokud možno ani zdroje hluku, jako např. televize, ovšem u většiny chovatelů tento faktor nezpůsobuje žádné komplikace.

Jako podestýlku je vhodné použít hobliny (piliny jsou příliš jemné, dráždí oči a vnikají do nozder; sláma může způsobit poranění očí, které jsou u morčat přirozeně vystouplé). Dalšími možnostmi jsou dřevěné pelety, dělají se i slaměné či konopné pelety. U konopných pelet je ale možný výskyt parazitů, ti se však dají lehce odstranit vystříkáním nějakým přípravkem (např. Arpalit). Je také vhodná kukuřičná drť, která moč vsákne do sebe a zabraňuje tak zápachu, někdo používá i kočkolity. Seno je vhodné pouze jako potrava, pokud možno každý den, nikoli však jako podestýlku, protože nasákne močí a velmi rychle začne zapáchat.

Potrava

Jeho potrava by měla být pestrá (hlavně v domácích podmínkách). Vhodné je krmit morče pravidelně každý den ve stejnou dobu. Obvykle se krmí dvakrát denně.

  • Nejdůležitější složkou potravy je seno. Morče k němu musí mít přístup neustále. Velkou výhodou je, že neobsahuje tuky. Při krmení senem musí mít morče také neustálý přístup k pitné vodě. Seno by mělo být dostatečně hrubé, nejlépe sečené kosou (domácí sekačkou není vhodné, je moc jemné).
  • Další důležitou základní složkou potravy je zelenina a ovoce. Každý den by mělo morče kousek čerstvé zeleniny dostat. Čerstvá potrava nesmí být podávaná příliš studená. Morčeti můžete nabídnout téměř jakýkoli druh zeleniny či ovoce - Např.: mrkev, celer, petržel, papriky všech barev (ne pálivé), čerstvý fenykl, rajče, saláty, různé zeleninové natě, v malém množství salátová okurka (obsahuje příliš vody a větší množství může způsobit průjem. V malém množství květák, kapusta, kedluben, brokolice, zelí. (tato zelenina nadýmá a to je opět velká zátěž na morčecí trávení). Nevhodné jsou třeba brambory, pórek, cibule a česnek!
  • Ovoce jen občas v malém množství (obsahuje hodně cukrů), např: jablko, hruška, hroznové víno, mandarinka, meloun (obsahuje moc vody), ananas, jahody.
  • Čerstvá tráva je další velmi důležitou složkou potravy. V teplém období by měla morčata dostávat trávu každý den v přiměřeném množství, ale nenahrazuje seno! Je pro ně důležitým zdrojem vitamínů. Trávu nesmíte podávat zapařenou a nesmí být chemicky ošetřena. Největší radost jim uděláte pampeliškovými listy či květy sedmikrásek. Samozřejmě můžete podávat i jiné druhy. Dávejte však pozor, co trháte! Ne všechny rostliny jsou pro morčata jedlé. Nesbírejte nic, co neznáte. Z jedovatých rostlin si jmenujme např. pryskyřník.
  • Morčeti neustále dorůstají zuby. Proto je důležité dávat mu větvičky ovocných stromů na ohlodávání a sušené bylinky, avšak hlavním zdrojem obrušování zubů je kvalitní seno, které musí být neustále k disposici.
  • Tekutiny morčatům nesmí chybět. Většinou je do sebe vpraví při konzumaci čerstvé potravy, ale vždy je důležitý přístup k pitné vodě. Je dobré mít ji v napáječce, protože v misce dochází často k jejímu znečištění výkaly. Neměla by být přímo z kohoutku, ale převařená nebo odstátá. Příležitostně můžete morčeti nabídnout čaj.
  • Granule speciální pro morčata jsou vyráběné tak, aby morče mělo dostatek vitamínů, které jsou pro ně nejvhodnější, zejména přidaný vitamín C, který si morče neumí vyrobit samo.
  • Méně vhodné jsou směsi se zrním které jsou k dostání ve zverimexu. Takovéto směsi obsahují nevhodné zrní, ale třeba i slunečnicová semínka, ořechy a další nevhodné složky, které obsahují příliš mnoho tuku a může dojít až k obezitě morčete a trávicím problémům.
  • Nejpotřebnějším vitamínem pro morčata je vitamín C. Stejně jako člověk si jej neumí samo vyrobit a proto jej musí získávat z potravy. Často je ale nutné také vitamíny dodávat v podobě různých kapek, prášku apod. zejména v době nemoci, ale jen v malém množství.

  • Komunikace

  • Morčata žila v přírodě ve velkých skupinách, jedná se o zvířata se silně vyvinutým sociálním smyslem. Morčata ovládají pestrou škálu zvuků a jiných prostředků k vyjádření svých pocitů.

  • Kvíkání - morče vyžaduje pozornost, má na něco chuť; kvíkají také mláďata, dožadující se své matky.
  • Bublání - vyjadřuje spokojenost, klid; "bublají" i samice v říji
  • Cvakání zubů - značí hrozbu, strach, vztek
  • Zpívání - jedná se o ojedinělou záležitost, přesně se neví, co zpívání vyjadřuje, existují domněnky např. signál stresové situace, sociální tlak

Uši morčete dokáží vnímat ultrazvuk až k hranici 100 kHz.

Čistokrevná morčata

V mnoha státech jsou zřízené kluby morčat s rodokmenem, které se řídí určitými standardy. Česká republika není výjimkou. Pořádá mnoho výstav, které je možno navštívit. Informace a termíny výstav naleznete na stránkách klubu.
Abyste mohli odchovávat morčata s průkazem původu (PP), musíte se nejdříve stát členy Českého svazu chovatelů u libovolné základní organizace (např. v místě bydliště či chovatelů morčat), zaregistrovat si vlastní chovatelskou stanici (CHS).
Vystavovaná morčata se dělí do tří standardů - A, B, C. Morče lze registrovat od 500 g a výš, na věku nezáleží. Mělo by ovšem mít vyvinuté všechny znaky svého plemene. Vystavovat můžete v kategorii baby, junior nebo dospělých.
Průkaz původu se vystavuje jedincům, kteří odpovídají standardu svého plemene. Poté se absolvuje registrace, čili uchovnění. Mláďatům se vystavuje tento průkaz pokud mají alespoň jednoho z rodičů registrovaného.

                                                                                                                                                                                        Zdroje:Wikipedie